Čísla jsou alarmující, minimálně každý desátý Čech má alespoň jednu exekuci, půl milionu lidí má minimálně tři a zhruba 160 tisíc lidí má více než deset exekucí.
Dluhy se mají platit, ale …
“To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou”, říká feldkurát Katz ve Švejkovi a je vidět, že myšlenky na vracení jej rozhodně netrápí. Tak takhle ne, dluhy se platit mají a půjčovat si bez úmyslu splácet, je podvod, který by měl být po zásluze potrestán. Na druhou stranu, spadnout do exekuce je tak snadné, může se to stát každému. Paní X se stěhovala, přecházela od jednoho dodavatele elektřiny k druhému, zaplatila fakturu o 2 dny později, vznikl jí dluh 90 haléřů. Upomínky a předžalobní výzvy chodily dál na starou adresu, přestože jako důvodu ukončení smlouvy uvedla stěhování. Z necelé 1 Kč se vyklubala exekuce ve výši 21 tisíc.
Z exekucí byznys
Na původně dobrou myšlenku, jak ochránit věřitele a pomoci mu alespoň k části dluhu, se nabalily nemorální praktiky různých nebankovních společností a exekutorů, kteří parazitují na lidské nouzi, důvěřivosti či neznalosti. Když se vrátíme k paní X, určitě nebylo účelem exekuce vymoci dluh 1 Kč, ale vyinkasovat lukrativní příslušenství, tedy odměnu exekutora a úroky. Zde byla exekuce sama osobě dluhovou pastí. Radek Hábl z Institutu oddlužení ve vysílání Brain&Breakfest mluví o křiklavých případech nebankovních půjček, kdy jsou na relativně malý dluh připočítávány stotisícové pokuty za bagatelní porušení některého z mnoha ustanovení padesátistránkové smlouvy, nebo se dlužník ve spleti paragrafů zavazuje splatit dluh dvakrát.
Jak se žije s exekucemi?
Pokud je to jen jedna exekuce ve splatitelné výši, život dlužníka se tolik nemění. Toxické je předlužení. Dlužník ví, že se z dluhové pasti do konce života nedostane. Chová se účelově, skrývá se před exekutory, mění bydliště, práci, uniká do šedé ekonomiky. „Lidé, kteří jsou v exekucích, mají často děti, které v tomto prostředí vyrůstají a nemohou si dovolit normálně vyjet na výlet se školou v přírodě nebo na lyžák. To ty děti stigmatizuje, ony přebírají nějakým způsobem vzorce a adaptaci na život v bídě a exekucích, a ve výsledku se v dospělosti velmi záhy ocitnou v podobných problémech“, říká Daniel Hůle z Člověka v tísni. Výzkumy ukazují, že čím déle se člověk pohybuje mimo oficiální struktury, tím obtížnější je jejich návrat do normálního života. Je to podobné jako u bezdomovců, čím déle žijí na ulici, tím těžší je cesta zpět. Vlivem exekucí se rozpadávají vztahy, plní se čekárny psychiatrických ordinací, dlouhodobý stres si vybírá svou daň.
Co chudák věřitel?
Není věřitel jako věřitel. Jsou společnosti, které půjčují již s vidinou inkasování nemravných úroků, poplatků a smluvních pokut. „Určitě jsou tu šmejdi, kteří mají nemravné pohledávky. Ale jsou tu také věřitelé, kteří byli prostě jen neopatrní. Než aby stát vymýšlel další regulaci a požadavky, jaké různé papíry musí věřitel s dlužníkem podepsat, je lepší, aby přenesl odpovědnost za nezdar na věřitele a řekl: Můžeš půjčovat peníze, ale neplakej, když půjčíš někomu, kdo ti je nevrátí. Věřitel bude mnohem víc zohledňovat a počítat riziko, a to je podle mě to, k čemu dlouhodobě směřujeme.“ říká Hůle. Levné úroky, které americká centrální banka Fed před rokem 2008 nastavila, přilákaly i ty, kteří by na hypotéku kvůli nízkým příjmům či špatné kreditní historii nedosáhli. Bublina praskla, lidé nedokázali splácet a světem se přehnala ekonomická krize.
Komu to vadí?
Kromě dlužníků a jejich rodin to vadí státu. Z šedé ekonomiky nepřitékají daně, naopak odtékají vyšší sociální dávky. Exekuce berou i bydlení, opět se musí starat stát. "Lidé se nevyhýbají práci kvůli své lenosti či výhodnosti dávek, ale kvůli nesplatitelným exekucím," uvedl Institut pro sociální začleňování. Vadí to i firmám, předlužení zaměstnanci jsou méně motivovaní, nemají zájem o přesčasy nebo postup. Z peněz navíc jim nezbyde ani koruna. Statistiky ukazují, že jsou méně výkonní, více nemocní, mají nižší produktivitu a vyšší fluktuaci. Marta Smolíková z Otevřené společnosti tvrdí, že předluženost způsobuje problémy i obcím a městům. Když v nich žijí lidé v chudobě a bez práce, neodvádějí daně, ale čerpají sociální dávky, místo se nemůže rozvíjet.
Nejúspěšnější vymahači jsou zaměstnavatelé. Dělají to zcela zdarma a vděku exekutorů se nedočkají.
Absurdní je, že současná legislativa zavazuje firmy k vymáhání dluhů ve prospěch exekutora, a to zcela bezplatně. Děje se tak formou srážek ze mzdy dlužníka a odesíláním na exekutorské účty. A nejenom to. Zaměstnavatelé jsou povinni vyřizovat poměrně náročnou administrativu, poskytovat personální a mzdové dokumenty, zodpovídat dotazy, hlásit změny a ukončení pracovního poměru. Exekutor je nesmlouvaný šéf. Součinnost se vyžaduje do týdne a za každé pochybení vyhrožuje pokutu až 50 tisíc. Firma si na své náklady musí vyškolit odborníka, který by se ve spleti povinností a výpočtů vyznal, hradit jeho mzdové náklady, které se odhadují na zhruba hodinu na každou exekuci měsíčně. Zaměstnavatel se pak rozmýšlí, zda zaměstnáním člověka s exekucí utrácet firemní peníze a dlužníkům se snižuje šance dluhy splácet.
Kudy z toho ven?
První vlaštovkou je červnová novela insolvenčního zákona, která zmírnila pravidla pro oddlužení. "Exekuce mají opodstatnění tam, kde dlužník má peníze a nechce dát, ne tam, kde nemá a dluh nekonečně narůstá. Ten pak patří do insolvence," říká Radek Hábl. Překvapivě je insolvence pro věřitele výhodnější, průměrně se dostane až polovinu vymáhané částky, protože dlužníci mohou běžně pracovat. V exekucích samotných se vymůže nejvýše čtvrtina.
_____________________________________________________________________________________________________
Mirka Kroupová k tomu dodává.....
Lidé s mentálním nebo psychickým postižením, které v Nových horizontech také zaměstnáváme, jsou nejohroženější skupinou. Exekuce má zhruba desetina osob, což kopíruje celostátní průměr, rozdílem je, že všichni jich mají minimálně pět a máme rekordmanku s 56 exekucemi. Dosud jsme je směrovali do dluhových poraden. Tam jim poradili, jak s exekucemi žít, vybřednout z nich donedávna nešlo. Novela insolvenčního zákona prolomila hranici zaplacení 30 procent dluhu a pro invalidy v II. a III. stupni lze oddlužení dosáhnout již za 3 roky. Vítaná pomoc přišla v létě od Institutu prevence a řešení předlužení, která je jako jediná zaměřená na pomoc firmám. Výsledky po dvou měsících? Proškolený management, HR, i pracovní asistentky, zmapovaná situace všech dlužníků, zatím 1 exekuce zastavena a podán jeden insolvenční návrh. Máme více jasno o vztahu firma-exekutor, víme, na co exekutor má či nemá právo. Radku Háblovi a Báře Halířové z Institutu děkujeme a doufáme, že spolupráce bude pokračovat.
Mirka Kroupová, ředitelka, Tamtamy o.p.s.