Projekt Zeleného úklidu je v plném proudu. Zaměstnanci se průběžně vzdělávají, jak neplýtvat chemií, jak třídit odpad nebo používat co nejméně igelitových sáčků a pytlů. „Pozitivně mě překvapilo, že většina lidí třídí odpad už nějakou dobu. Mnoho z nich dokonce říká, že igelitové tašky na nákup nepoužívá a nosí si vlastní,“ říká Kateřina Smoleňáková, manažerka projektu.
Jak se ti povedlo tuto myšlenku vnést do Tamtamů?
V Tamtamech už pracuji nějaký ten rok. Naše ředitelka Mirka Kroupová je ekologicky smýšlející bytost. Když najde špatně vytříděný odpad, těžce to snáší. Napadlo mě, že je v Tamtamech vhodná půda pro uplatnění některých neplýtvacích myšlenek a postupů. Snažíme se pomáhat lidem, handicapovaným dáváme příležitost zapojit se do práce. Pomáhat životnímu prostředí, ve kterém žijeme, je další logický krok, který by měl s naší prací souviset.
Ale vždyť úklidovka se bez odpadu neobejde. Vynášení odpadků je jednou z činností úklidové firmy, ne?
Úplně bez odpadu to určitě nejde. Můžeme se ovšem snažit ho minimalizovat. A jde to i s úklidovou chemií. Snažíme se proto učit naše zaměstnance, jak s chemií zbytečně neplýtvat. Ukazujeme jim, že spousta věcí jde umýt jen čistou vodou, a když už použijeme čisticí prostředek, stačí ho opravdu jen malé množství. Stejně tak můžeme předejít zvýšené spotřebě jednorázových vlhčených ubrousků, igelitových sáčků či pytlů do odpadkových košů. Proto učíme naše zaměstnance správně odpad třídit a nepoužívat nadbytečné igelitové pytle. Skvělé pro tento účel jsou znovu použitelné tašky, ze kterých jen vytříděný odpad vysypeme do příslušných kontejnerů, a tašky jsou připravené na další úklid.
Dříve byly uklízečky zvyklé, že čím více sáčků dají do odpadkových košů, tím větší hygiena. Jak jste přesvědčili uklízečky, aby to už nedělaly?
Říkali jsme si, že nejlepší formou, jak by si to mohly zapamatovat, jsou vizuální interaktivní příklady. Natočili jsme krátká vtipná videa, kde jsou příklady ekologické – „zelené“ uklízečky, která se chová šetrně, a uklízečky tradiční, která dává igelitové sáčky tam, kam vůbec nepatří a zastává myšlenku, že čím víc saponátu, tím to bude čistší. Na videích jsou také vidět globální dopady na moře a oceány. U většiny našich zaměstnanců se tato forma setkala s úspěchem.
Setkala ses při školení s něčím, co tě hodně překvapilo?
Ani ne. Spíš mě pozitivně překvapilo, že většina lidí třídí odpad už nějakou dobu. Mnoho z nich dokonce igelitové tašky na nákup nepoužívá a nosí si vlastní, protože je to i levnější a tašky se doma zbytečně nehromadí. Další překvapení bylo, že naši zaměstnanci, kteří chodí uklízet kancelářské prostory, vypozorovali, že se tam odpad netřídí. A pokud je vytříděný, nemají jej kam vynést. Nosí ho do kontejnerů, které jsou mimo administrativní budovu, třeba u panelových domů. Tam se ovšem setkávají s nevolí místních obyvatel, kteří tvrdí, že si kontejnery platí oni.
Popelnice na tříděný odpad?
Ano. Často si vyslechnou pěkné nadávky. Naše zaměstnance jsme poučili, že místní obyvatelé si platí pouze popelnice na směsný odpad příslušející k domu, nikoliv kontejnery na tříděný odpad. Za ty platí městská část. Právě proto, aby obyvatelé měli motivaci důsledněji třídit. Do kontejnerů tak může odpad vynést kdokoli. Samozřejmě správně vytříděný.